Desatero pro covid: Pár tipů, jak to teď v covidovém lockdownu nelockdownu prožít, ne jen přežít.


Minule jsem si tak trochu potřebovala připomenout to klasické Indigové, že "tvoříme svůj vlastní svět."

A protože to se snadněji řekne než udělá, tady s vámi sdílím své tipy, jak s tím covidem proplout v lásce, klidu a míru. 

1) Vděčnost - buďme vděční.

Za to, co máme, za to, kým jsme. Vědomě se co nejčastěji pozastavujte nad svým životem a láskyplně se naplňujte vděčností. To mám ale krásný výhled z okna! A to teplo od radiátorů je úplně úžasné! A ty děti, jak krásně řvou, jak ony jsou plné života! (haha :-) Žádná novinka, vím, ale člověk na to zapomíná. Buďme vděční, jsme uprostřed Evropy, máme se stále oproti drtivé většině světa neuvěřitelně dobře. Nezlehčuju, konstatuju, projela jsem celou Afriku skrz naskrz, dovolte mi, prosím, to takto cítit. Zkrátka vděčnost. 
 

2) Jak si pomoct s covidem? Pomoz ostatním 

Na jaře jsem pomáhala rozvážet roušky a od té doby jsem v kontaktu s několika seniory. Mají třeba rodiny daleko, jsou osamělí. Voláme si. Chodím jim na nákup. Cítím, jak jim to pomáhá. Já, žena ve středním věku, se cítím zmatená a dezorientovaná v této době. Ale oni se cítí desekrát hůř (!) jsou na to často úplně sami, ponechaní napospas zmatené televizi. Pomozme jim, pomůžeme tím i svému pocit, že alespoň něco můžeme udělat. Každá špetka se počítá. A to pomáhá. Třeba tady je dobrý rozcestník
 

3) Choďte ven

Právě procházím výcvikem na terapeutku lesní terapie shinrin-yoku. Nevím, co s tím budu dělat. Ale... venku je prána, to je naše jídlo. Je tam bahnitá hlína, to jsou naši kamarádi hodní mikrobi. Mávají nám tam stromy... prostě příroda léčí, to víme i bez terapeutů. Prostě choďte ven.
 

4) Dejte tomu neřádu řád

Dalibor Špok a další se hodně věnují psychice v této době covidové. A zvýrazňují, jak ten bezčas, kdy nevíme konec této situaci, je ta největší zátěž. Proto rozsekejte si tenhle lockdown nelockdown do malých částí. Tak se tenhle slon sní daleko líp. Já jsem si třeba na ruku dala nový náramek. Za ty 3 týdny ho sundám. Pak ať se děje co chce. Ale pro mě je teď tohle jenom etapa, která má začátek i konec.
 

5) 21 dní - čas na blbosti

A v rámci této etapy se na něco zaměřte. Nejlépe totální "hovadinu" s prominutím. Kdy totiž, když ne teď, žejo? Já třeba každý den zkusím udělat stojku. Zatím mi nejde a nevím, jestli se to nějak zlepší. Mám nějak těžký zadek nebo co :-) Ale o to nejde. Jde o to si najít řád, něco, o co se opřeme. Já se budu opírat o stojku (o zeď :-) ) 
 

6) Zpívejte a tlučte do všeho kolem

Je to zakázané, ale doma ne. Vážně. Nezapomínejte zpívat. Z plna hrdla. I mimo koupelnu! A i když myslíte, že to neumíte, tak na to zapomeňte. Na muzikoterapii jsme se učili takovou pěknou praktiku: vemte si s dětmi každý nějaký nástroj, nebo třeba jen hrnec a lžíci. Zkrátka ať to vydává zvuk. A povídejte pohádku a dělejte jí hudební doprovod. Uvidíte, jak budete sami překvapeni, jak je každá pohádka vlastně plná zvuků - děti to hodně baví. Když se plíží vlk, když rytíř zápasí s drakem... vydovádějte se :)
 

7) Vůně

To je taková záležitost, na kterou naše společnost stále trochu zapomíná (ona se taky špatně promuje), ale neměli bychom, neboť hodně léčí. Čich jako jediný smysl má totiž přímé spojení rovnou do mozku. Obchází rozumová centra. Čich nás spojuje s něčím prastarým v nás. A proto se obklopujte příjemnými vůněmi. Prokazatelně vám bude líp. Napojíte se sami na sebe. 
 

8) Meditace

Ať už k ní máte vztah jakýkoli, tuto si pusťte před spaním se svými dětmi. Objevila jsem ji nedávno a nemůžu se jí nabažit. Obalí vás dobrem. A černá perla je potřeba!
 

9) Buďte s inspirativními lidmi

"Okolnosti našeho života jsou méně důležité než to, jak je vidíme" - Roty Sutherland v TEDTalk, který právě teď chcete slyšet.
 

10) Masáž

Moc tu hlavu zase nepřetěžujte, buďte podle vzoru Eckharta Tolleho hlavně tady a teď (nic jiného nám stejně, jak už víme, nezbývá). Taková masáž nohou, tu si zvládnete udělat i sami. A ta vás zajisté nenechá se propadnout do covidových temnot.

Jak jsem napsala na Instagram: Listů ze stromu dnes spadne přesně tolik, kolik by jich spadlo i bez covidu. Život dál žije, i když je teď možná trochu zmatený. Tak se držte a žijte svoje vnitřní indigo. I v covidu...

S láskou,

Mia
...




Komentáře

  1. Moc děkuji za Vaše vlídná slova, určitě se k nim budu vracet, abych si je připomínala, když mi bude smutno nebo budu mít pocit, že je všechno špatně .. často si vezmu do ruky Vaši knihu Indigové pohádky a jen tak si listuji a prohlížím obrázky .. miluju ji .. syn už z ní odrostl, ale když mě s ní vidí .. vzpomene si na svoji oblíbenou mašinku, která nechtěla jezdit jen po kolejích .. A vlastně je to i o nás .. naše životy byli v zajetých kolejích jistot .. nyní náš život nabral jiný směr a než ty správné koleje zase nalezneme, musíme být otevření drobným radostem, drobným laskavostem a hlavně naději, že se všechno v dobré obrátí. Dávejte na sebe všichni pozor. Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Petro za vaše milá slova, řekla jste to moc hezky. Ano, to je dobrý příměr, teď jsme opravdu tak trošku sjeli z kolejí :-) Ale kdo ví, kam nás tohle vykolejení vlastně dovede. Třeba na nějakou úžasnou louku. Já tomu pevně věřím. Děkuji, opatrujte se... Mia

      Vymazat

Okomentovat