#2 Představujeme ilustrátorky nových Indigových pohádek: Anna Bergmannová. Neberu věci samozřejmě

Anna Bergmannová ilustrovala v nových Indigových pohádkách (vycházejí v listopadu 2022) pohádku o drakovi, která byla první pohádkou, kterou jsem uložila do nové složky nazvané Indigové pohádky římská dvě. Když jsem uviděla už první černobílé skicy, úplně mně zavalila vlna vděčnosti, jak nádherně se Anně podařilo vdechnout pohádce život. Anno, co vy a draci?

Děkuji, to moc ráda slyším. Jako velký milovník fantasy žánru draky často potkávám v knihách. Od dětství jsem hltala Harryho Pottera, Pána prstenů, Hobita a podobně. K drakům jako takovým asi žádný speciální vztah nemám, ale vždycky mě hodně zajímali dinosauři. Baví mě představa, jak asi postupně v historii vznikala různá fantastická zvířata. Podle mě mohli lidé v minulosti narazit na dinosauří kosti, a protože o existenci dinosaurů nevěděli, tak možná vymysleli draky. Pak je zajímavé sledovat, jak rozlišně je zobrazují různé kultury a jak se mění jejich zobrazení s časem. Sama jsem byla zvědavá, jakým směrem se při navrhování postavy draka do pohádky vydám. 

Žijete v Indii a tam jsou ikonické krávy. Změnila nějak Indie váš pohled na svět zvířat nebo i rostlin?

Bydlím v devíti milionovém městě a ze začátku pro mě bylo potkávat krávy na ulici a sledovat jak zastavují dopravu, opravdu nezvyklé. Některé krávy patřící k chrámům mají rohy natřené zlatou barvou a to potom působí jako tvorové z mytologie. 

Po příjezdu do Indie to bylo poprvé, co jsem viděla tolik zvířat ve špatných podmínkách a stále to pro mě není lehké. Zvířata mám moc ráda, jsem zvyklá žít s nimi celý život. Velký problém jsou tady pouliční psi, kteří se nekontrolovaně množí. Často mají různá zranění, skoro všichni mají svrab, vidíte fenky se štěňaty… Chcete jim pomoct, ale zároveň víte, že můžete něco chytit a byla by to práce na plný úvazek, protože jich vídáte desítky denně. Mám zkušenost s neúspěšným pokusem o záchranu štěněte. Je to pocit bezmoci. Snad mám se zvířaty ještě větší soucit než dřív. Krmím tady alespoň polotoulavého kocoura.

Svět rostlin to pro mě vyvažuje, protože tady je to naprostá džungle. Byl pro mě inspirací při ilustrování pohádky. Čekala jsem, že Indie bude vyprahlá, ale je tady spousta zeleně. Obrovské stromy, po kterých se plazí monstery, pořád něco kvete, mezi tím létají krásní exotičtí motýli. Lidé tady mají k rostlinám respekt a mají znalosti o jejich léčivých schopnostech. Ráda zahradničím a dřív jsem i chvíli pracovala květinářství, takže vztah k rostlinám je pro mě velká radost.

Změnila nějak Indie vás samotnou?

Myslím, že cestování všeobecně lidi mění. Obzvlášť když na místě zůstanete delší dobu. Vidíte, že život může vypadat úplně jinak a získáte širší perspektivu. Nejsem tady zase tak dlouho, jen necelý rok a zatím nemám odstup, takže to nejspíš lépe posoudí ostatní. Rozhodně ale neberu tolik věcí jako samozřejmost. Dost jsem se otrkala a taky mám kompletně jiný šatník.

Jaký ještě je život v Indii? Co vás tam nejvíce šokovalo a jaká „dobrá praxe“ by se zase mohla přestěhovat k nám do Evropy?

Kulturní šok to opravdu byl. Já jsem ho ale dostávala dávkovaný velmi mírně, protože manžel je odsud, a tak jsem měla někoho, kdo všechno zařídí, přeloží, pomůže a vysvětlí. Kdybych sem jela jako cizinka sama, tak bych to určitě nedala a obdivuji ty, co to zvládnou.

Co mě tady tedy překvapilo? Tohle bude takový stereotyp, ale opravdu tady je velké množství odpadků. Čekáte to, ale stejně…Není tady možnost třídit odpad. Hodně manželstvích je i v dnešní době smluvené a mladí lidé to sami chtějí. Jestli se k někomu hodíte, se rozhoduje i podle vašich horoskopů. Kvůli celoročnímu teplu jsou některá okna bez skel a rámů. To vede k dalšímu bodu a to, že jsem si zvykla na ještěrky v bytě. Doprava je šílená! Často na jedné motorce jede celá rodina včetně malých miminek. Lidé jsou schopní na motorku naložit neuvěřitelné množství věcí. Před pár dny jsem viděla, jak na ní dva lidé převáželi plastového anděla v životní velikosti. Je tu kolem 20 oficiálních jazyků. Indie je rozdělená na státy a každý má svůj jazyk. Aby se dorozuměli mezi sebou, používají angličtinu.

A teď nějaká pozitiva. Když vám lékař předepíše léky, v lékárně vám prodají přesný počet léků, takže zbytečně neplatíte za něco, co pak rok leží doma. Všude máte trhy s ovocem a zeleninou, kde můžete nakoupit bez plastových obalů (často jako obal slouží banánový list). Nejsou tady žádné hloupé standardy na tvar a velikost ovoce a zeleniny. Je tady velké množství živých tradic, což také pomáhá udržovat mezilidské vztahy. Velmi bohatá kultura, krásná řemesla, skvělá kuchyně, lidé jsou velmi pohostinní. 

Zpátky k vám, jako ilustrátorce. Ilustrací se živíte? Máte stránky v angličtině, máte tedy zahraniční klienty? 

Ano, v současné době se živím čistě ilustrací. Pomohlo tomu moje odstěhování z Čech. Od dostudování školy před asi třemi lety jsem měla štěstí a pořád měla zakázky, ale vždycky jsem k tomu měla nějakou brigádu bokem. Tohle to rozseklo a už jsem se nemohla na nic vymlouvat. Na druhou stranu mi ale chybí moje poslední práce, kam jsem si chodila vyloženě odpočnout od kreslení do skvělého kolektivu. 

Pracovat se zahraničními klienty bych moc chtěla do budoucna, zatím s tím mám jen malou zkušenost. V posledních měsících se mi poštěstilo pracovat na několika knihách z Čech, což mě plně zaměstnává. Snad až je dokončím. 

Co malujete nejčastěji? 

Nejčastěji maluji děti a zvířata, protože se zaměřuji na dětskou ilustraci.

A co vás nejvíc baví malovat?

Nejvíc mě baví malovat to co je mi blízké a co mám ráda. Já miluji vaření, takže mám ve skicáku často nakreslenou snídani, oběd i večeři. Hodně maluju i přírodu, knihy, květiny, kočky, postavy lidí i zvířat s příběhem… Ráda kreslím věci, co se mi líbí. Mám ráda řemesla, takže často si nakreslím věci, které bych chtěla mít doma.

Odmítla jste někdy zakázku?

Ano, když jsem už měla hodně práce a věděla jsem, že bych nebyla schopná přibrat další projekt. Nebo když vím, že se na danou zakázku prostě nehodím.

Co člověk musí udělat pro to, aby měl úspěšnou ilustrátorkou kariéru?

Je to opravdu závislé na vašem odhodlání a vytrvalosti. Dnešní doba je ale pro ilustrátory skvělá, protože nabízí nekonečno možností. Díky internetu můžete pracovat po celém světě, máte přístup ke kvalitním kurzům od lidí, kteří jsou špičkami v oboru, a ilustrace už dávno není limitovaná jen na knihy a časopisy. Samozřejmě na sobě musíte pracovat, hodně kreslit, ale to k této profesi patřilo vždycky. Přirovnala bych to k učení cizího jazyka. Když chcete mluvit plynule, musíte se každý den učit. S kreslením je to stejné.

Když jste na volné noze, musíte být také sám sobě managerem. Prezentovat se, získávat zakázky, budovat kontakty… I díky sociálním sítím si dnes ilustrátoři mohou spoustu příležitostí vytvořit sami.

Podělíte se s námi o nějaké vaše životní faily?

Hmm no toho by bylo. Třeba když jsem dodělala školu a najednou se tahle kapitola studenta uzavřela a já nevěděla, jak bude můj život vypadat dál. Zakázky jsem měla, ale na uživení to nebylo a vybírala jsem si vyloženě blbé brigády, protože jsem si nevěřila a musela se naučit budovat si sebevědomí. Vlastně jsem to tak trochu měla jako drak v pohádce.

Tak to je vtipné, tahle pohádka je vám evidentně prostě souzená... Jaké tři věci byste změnila na dnešní společnosti?

Aby si lidé uvědomili, že máme jen jednu planetu a měli bychom se o ni lépe starat a ne ji ničit. Děsí mě, kde budeme za 10, 20, 30 let…. A aby lidstvo nebylo tak chamtivé. Ráda bych zpomalila vývoj technologií, pokud by to šlo. Jsem hrozně ráda, že jsem mohla vyrůstat v devadesátkách a zažít dětství tak, jak se mi jeví ještě jako normální. Myslím, že vzniká zbytečně moc věcí, které nejsou ku prospěchu. Zvlášť když jsme se ještě nenaučili co dělat s těmi starými, co už nepoužíváme.

Vzhledem k tomu co se dnes děje ve světě, bych si přála, aby se lidé neviděli tak rozdílně a přemýšleli vlastní hlavou. Je normální mít jiné názory, ale je rozdíl v tom, jak je prezentujeme a jaké to má dopady.

Jaké je vaše životní motto?

Přímo životní motto to není, ale pomáhá mi připomínat si fakt, že tady nebudu na pořád a mám omezený čas na to, co chci stihnout. Taky že když něco chci, je mnohem vyšší pravděpodobnost toho dosáhnout tím, že udělám první krok, než že nad tím budu nesmyslně dlouho přemýšlet. Byla bych ráda, kdybych se tím sama dokázala vždycky řídit. Děkuji za možnost podílet se na knížce a také za to říct něco o sobě. 

Ještě více ilustrátorské krásy najdete na Anině webu Anniluart.cz