Indigové pohádky. Kniha druhá

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Říkávám si vždycky, když vidím někde pokračování nějakého filmu nebo knihy. 

I proto jsem tak dlouho váhala s další knihou Indigových pohádek. 

Jenže... Jenže v jedničce nebyl drak a mě to bylo vždycky tak trochu líto.

Draky miluju. Když Indigové pohádky vznikly, byly vytištěné a první várka knih zamířila ke svým crowdfundigovým fanouškům, byla to pro mě krásná, leč uzavřená kapitola. Dílo se povedlo, své čtenáře si našlo a snad jim i přineslo do života trochu té krásy a indigové energie. Jenže časem... časem se vám stane, že třeba brzo ráno sedíte u potoka a pozorujete kapku rosy a tu vás napadne pohádka. Příběh. A jako na potvoru je zrovna o drakovi:)

Trošku se u toho zastavím. Chápu, že někoho třeba nebaví, ale pro mě jsou draci fascinující. Není mnoho stvoření, která by reálně neexistovala a přitom tak významně ovlivňovala lidskou kulturu. Jsou rozporuplní, stejně jako my. Jsou krásní i odporní, stejně jako my. Drak je symbol síly, ale i destrukce, moc ohně a vláda strachu. Drak se ukrývá v jeskyni, je pro nás nepřístupný, ale víme, že tam je a ovlivňuje náš život. A pak se drak rozletí, vrhá na krajinu svůj temný stín, a my musíme vystoupit sami ze sebe a drakovi, svým temným stínům, - se postavit. 

Vždycky mě to fascinovalo. O to víc, když jsem zjistila, že naopak ve východních kulturách je drak symbolem štěstí a hojnosti. Jakési skloubení východu a západu nastává v celosvětově oblíbeném (znáte např. knihu Khaleda Hosseiniho Lovec draků?) pouštění papírových draků, které někteří interpretují právě takto - jako symbolické pouštění temných stránek v nás, kterým děláme prostor pro nové a lepší, pro hojnost a štěstí. Po podzimu, čase pouštění draků, nastává přeci nový rok, nový čas, nová epocha... Prostě dračí symbolika je hutná! A kromě toho jsou tak vizuálně nádherní!

Ale zpátky k Indigovým pohádkám. 

Prostě tu najednou byla pohádka o drakovi. 

Takovém, který neměl křídla, typický dračí atribut, což ho naplňovalo neskutečným životním zmarem a on se tomu musel nějak postavit. Takový temný drak bojující proti vlastním temným stránkám. Drak hledající vlastní sílu. Úplně jsem se do té pohádky zamilovala.

A tak jsem založila soubor nazvaný Indigové pohádky, kniha druhá. Pohádku o drakovi do něj uložila. A od té doby v potoce odplynulo hodně vody a kapky rosy se změnily v krystalky sněhu a pak zase v kapky rosy a ty pak zase... 

A během toho času se k drakovi přidaly další a další pohádky, až jich bylo rovných devět. Zase magická devítka. 

A protože u nakladatelství Fragment/Albatros zrovna vycházela moje jiná knížka, slovo dalo slovo a Indigové pohádky budou vycházet pod křídly (ehm) tohoto úžasného nakladatelství.

A to je začátek úplně nové cesty.

Nové knihy, Indigových pohádek, knihy druhé, které nikdy nebyly v plánu. Ale jsou tu a právě se rodí. Jako by symbolický počátek v drakovi předurčil, že budou vznikat právě v době, kterou mnozí také vnímáme jako novou, přelomovou - staré odchází, aby udělalo místo novému. Doba, kdy více než kdy před tím musíme objevovat a znovu budovat svá já, stavět se ve vnitřní síle... Uvidíme, kam nás to všechny zavede. Ať už současná realita, tak nová kniha. Text nových Indigových pohádek je hotový. Začínáme ilustrovat. A když všechno dobře půjde, na podzim ji budete držet v ruce.

Je to nesmírně vzrušující, zavazující, krásné. 

Kdo jsou nové úžasné ilustrátorky, jací jsou noví hrdinové, že tam bude ještě další překvapivá pohádka přímo s božským tématem... všechno všecičko bude, všechno všecičko s vámi budeme sdílet. Ať už tady na blogu, nebo na FB, nebo kdo máte radši na (zatím krapet spícím) Instagramu. 

Jestli chcete, aby vám vydání neuteklo, přidejte se do FB události, FB za nás všechno pěkně ohlídá :-)

Doufám, že si všichni společně užijeme tuhle další indigovou energii.

Děkuji, že tu jste.

S láskou,

Mia

OBJEDNAT INDIGOVÉ POHÁDKY. KNIHA DRUHÁ