Ladění vnitřního bubení

Venku pršelo. Vstoupila do mě taková ta mlžná nálada, se vším smířlivá, zpomalená a tichá. Neměla bych být ráda podle všech zvyklostí, ale já mám déšť ráda. To je hnusně, říkávají lidi. A i já jsem to kdysi říkávala. Ale už neříkám. Ráno jsem natáhla pláštěnku. A nikde nikdo. Když padá déšť, smívá zbytečný hluk světa.

Prší. A venku kape jak neúnavný bubeník náš okap. To to rachtá, rozčiluje se můj muž, to je randál. Musíme na to někoho zavolat. Říká. Už celý rok, co tu žijeme. Pršelo od té doby... no nejmíň třikrát jeden tucet. A to nepočítám ty krátké mezery mezi jednotlivými dešti. Takže minulý rok na podzim pršelo třeba jednou. Měsíc v kuse. Uvidíme, jaký bude ten letošní podzim.

Prší. A já se dávám do úklidu, zažehnout v té své špeluňce malé trochu domácího tepla. No to mě nikdy nešlo. Možná proto se stěhujeme jak nomádi pořád sem a tam. Můžu za to já se svou neschopností nakoupit dostatek líbivých křesílek, koberců a sošek? 

Andělovi upadlo křídlo. 

Já to nebyl, mami. Já taky ne. Čím se dá slepit křídlo keramického anděla? Hledám vysavač a přemýšlím, jak vyrovnat komínky knih tak, aby to vypadalo úhledně, aby vždycky, když sem někdo vstoupí, neměl pocit, že se octl v papírnictví - všude stužky, izolepy, obálky a ústřižky. 

V rohu spí Lojzík. Nevím, snad to do jara nějak překlepe a neumře hlady. Poslední dny pozoruju, že tu už nelítaj žádný mouchy. Lojzík je pavouk. Každý náš pavouk je Lojzík. Kromě těch velkých s dlouhýma nohama, to jsou Boženky. 

Jedna Boženka se nám včera spustila z okna, přímo do postele. Tak pojď, ty rachomejtle. Tohle slovo používal František Drtikol, ale už nevím přesně, v jakém smyslu. Jen jsem si ho chtěla zapsat, tak tak činím.

Chodím ode zdi ke zdi a tu mě napadne. Pusť si relaxační hudbu. Je rané odpoledne, k úklidu si přece lidé pouštějí hudební kulisu. Jdu na youtube a první tón klavíru mi vystřelí do mozku a zanechá tam otisk jako ty stopy, co jsou v té znělce na pořad Gen. Zaklapuju notebook. Bubeník venku zase zesílil. Padá to a šumí. Po chvíli se sladí s mým vnitřním bubeníkem v jednom rytmu. 

Takové běžné covidové odpoledne.  

Mia