Sem tam kuchařka: bršlice kozí noha a potkat se v pestě

Toto je první blog na téma jídlo. Nejsem skvělá kuchařka a jsem ještě ke všemu sklerotická kuchařka, což se odráží v nejčastějším přístupu k surovinám slovem "přiměřeně" a "asi tak nějak". Což má v sobě tu nevýhodu, že po nějakém čase jsou ony kuchařské pokusy nereplikovatelné. Čímž upadají v chřtán zapomění.

Což mi je, popravdě, někdy trochu líto (otázka, zda i strávníkům, hehe).

A tak mě napadla geniální myšlenka, že si ty recepty budu prostě odkládat sem. Dobrý, že?

Pro vás, pokud sem zabloudíte, to má i tu výhodu, že to má takovou jistou garanci - že když to zvládla i taková kuchařka na baterky jako já, tak to je "blbuvzdorné" a můžete to považovat za easy peasy recept.

Nu konec povídání již a jdeme jíst plevely!

Bršlice kozí noha. Poctivá pracovnice zahrádek, tam kde zahradník zaspí. Nebo také úporný plevel, zejména pro kované zahradníky. Já volím tu první variantu a děkuji bršlici, že na té mini pidi zahrádce, kterou mám, to vypadá, že mi jako něco vychází, co se dá konzumovat. Vyguglete si, na co vše je dobrá, nebudu to tady controlem kopírovat, to mi přijde jako vykrádání něčeho, co jsem si jaksi nemohla ověřit na vlastní oči. Totiž, povšimněte si toho slova "úporný" - ta síla, která rostlinku nutí zas a znova se vzepřít zahradnické snaze a vylejzá si a vylejzá. To musí být ale životní síla! A tu si můžete pro sebe trošku "urvat" právě v pestě. Ve vší počestnosti a úctě k trhaným rostlinkám. Pěkné "smím" a "děkuji" je takové zdvořilostní minimum.

V co také pevně věřím je, že když někde něco roste, má to svůj důvod. Jako že se máme prostě potkat - hle, potkat se v pestě, hned to jdu dát do názvu článku! Obecně ty kytky nerada směřuju a poroučím jim, co mají dělat. To moc ne. (ony mne ani spíš neposlouchají, tak je to takový možná i svého druhu alibismus, cha) Spíš se ráda koukám, co kde moudrá příroda zasela a vytvořila. Je mi líto každého uschlého stromku, který hned aktivní zahradník kácí, je mi líto kamenů, co se vyváží nebo starých dřev, co putují do popelnic, aby nehyzdily zahrady. Nejradši bych jen seděla a pozorovala, jak si to všechno žije samo. Rodí se, žije a umírá. Což tedy bršlice si sama žije dost a dost, to ano.

Takže, jak na pesto?

Po prvním úspěšném pokusu už to budete mít v paži a budete vařit "přiměřeně", nicméně do začátku to chce nahodit nějakou míru, poměr a koncept. Tudy tedy na to:

Ingredience na pesto z bršlice kozí nohy:

2-3 hrsti bršlice
1 hrst mandlí
150 ml lískooříškového oleje
špetka soli
případně volitelně trocha parmezánu

A teď přijde ta úžasná fáze - všechno to pomelete v mixéru. Je to, popravdě, trošku patlačka. Mě se to lepí na stěny, vzdoruje, musí se to škrábat dolu, jinak mixér hrčí a chrčí naprázdno, řve jako raněné zvíře. Proto je dobré dělat hned napoprvé minimálně toto popsané množství, nemá cenu dělat "míň, kdyby se to nepovedlo", protože pak se to bude mixovat prostě ještě hůř.

Jedna poznámka: říká se, že mandle je dobré oloupat, aby to nebylo asi tak hořké (?) Pokud chcete, tak jeden ze způsobů je, že mandle den předem namočíte a pak mandličku po mandličce loupete. Mě to přijde škoda a tak neloupu, ovšem namáčím též. Ono to ty mandle aktivuje a vdechne jim to život.

Jakmile se pesta sdostatek najíte, začnete mít choutky k experimentování, což je bezbřehá voda radosti a objevování. Mě funguje slunečnice místo mandlí, což je násobně levnější varianta, než mandle. A místo lískového stačí olivový olej. Atakdále. Co kdo má doma a tak.

Pokud kápnu na nějaké to úžasné vylepšení, dám vám sem vědět. Pokud máte vy, dejte vědět dole v komentářích.

Na cestě v pestě,
Vaše Mia