O polštářcích do skříně

… Vzpomínáš, když jsi byla miminko, tak jsem tě takhle chovala…“ houpu dceru v náručí. Bude jí šest. Ráda si nechává vyprávět o tom, jak byla malá.

„… Takhle jsem tě hladila po zádíčkách…“ jedu jí po páteři a Linda se mi stulí v náručí. Ráda se v těch okamžicích i chová jako miminko. ( Slyšíte to také? Chovat se – jako něco, co se zakládá už tehdy dávno… ) Jsme na tenise, o kus dál se syn snaží o bekendy a forhendy. Trpělivě s dcerou čekáme na lavičce a máme čas samy pro sebe.

„… A druhou rukou jsem ti takhle schovala hlavičku…“ hlas zpomaluje. Dcerka před oslňujícíma zářivkama přivírá oči.

„… Abys věděla, že jsi vždycky v bezpečí…“ Houpu ji v pravidelném rytmu tenisových úderů a svého srdce.

Dcera zavře oči docela. Cítím, jak se uvolňuje. Ozvěna pokynů trenéra se míchá s dětským výskáním jeho svěřenců. Všechno vnímám jakoby z dáli. Za okny je tma a venku mráz. Jsme tu jak v iglů. Je to uklidňující. Zašátrá po mojí ruce. Stiskneme se. Pak zase povolí.

Tohle jsou ty nejdůležitější okamžiky dětství. Žádné běhání na kroužky, jedničky z diktátů a správně uklizený pokojík (au!). O tomhle je dětství. Snad si tenhle hebký okamžik bude pamatovat, stejně jako si ho budu pamatovat i já.

„… Vzpomínáš, jak jsme chodily s Fabiánem na tenis?…“

„… Vzpomínáš, jak…“

Vytvářet tyhle měkké polštářky vzpomínek.

Okamžiky, které tu navždy budou jako záchranná síť. Klid a mír. Vzájemná blízkost. Teplo. Dobrota.

Láska. Bezpečí.

Vědomí, že svět je správně. Polštářky vzpomínek. V tenisové hale jsme dnes ušily a pěkně doměkka vycpaly jeden takový.

Linda si jej mohla uložit do skříně.

Aby, až bude velká, měla do čeho padat.

Aby měla po ruce vždycky dost polštářků na to, aby ji zachytily. Ať už bude padat odkudkoli. Vědomí, že jsem milován a v bezpečí. Ten nejsilnější náboj, ten největší dar, jaký můžeme dětem dát.

Polštářky lásky a bezpečí.

Vytvářejte polštářky a cpěte jimi všechny skříně, komůrky, každý kout dětské mysli.

Je to to největší, co svým dětem můžeme dát.

S láskou, z jednoho takového polštářku díky svým dětem,
Mia