Byli jsme tu noví... už nejsme.

Byli jsme tu noví nájemníci. Už nejsme. Přistěhovali se další. Ráno v půl šesté nás vzbudilo dupání nad hlavami a vytahování rolety. To je děsnej skřípot.

Byli jsme tu noví a už nejsme. Už máme klíče od všeho, trefíme do správných dveří, patra i parkovacího místa, vydobili jsme si místo v kolárně, dodržujeme polední klid (to tu vážně je, žádné rušení siesty :-), se správcem Ricardem se zdravíme máváním. Víme, kde se prodává jídlo, abychom neumřeli hlady a taky s vodárnama a elektrárnou už jsme zadobře skrze nějaké papíry. Jo, a dorazila nám první pošta!

Byli jsme tu noví a už tu začínáme prostě jen „být“.

Děje se to nenápadně. Vrůstáme do Španělska a ono do nás.

Čas získal zpátky svou cyklickou podobu, pohybuje se od úrody přes odpočinek, ke květu. Kdyby bylo na mě, jen sedím a poslouchám, o kolik vyrostla palma a co dneska říká moře. Protože jsem v životě strašně moc někam hnala a neposlouchala.

S údivem si užívám každodennost. To je něco, co se z mého života vytratilo a tady to nacházím a beru si to zpátky.

Dopřávám si luxus a zkoumám čas.

S přímo masochistickou radostí si všímám obyčejného Španělska a odkrývám jeho cyklickou část nejen tu jednu, letní, slunečníkovou, plážovou.

Mnoho restaurací je zavřených, protože jejich majitelé právě teď mají dovolenou a sbírají síly na léto. Jiné restaurace mají zavřeno, protože přebudovávají interiér – a chystají komfort na léto. Po ulici jdu občas úplně sama. V lékárnách se neprodává jen opalovací krém, ale i vitamín C a ibuprofen. Španělé chodí v péřovkách. Asi jsou šťastní, že nemusí chodit pořád jen v plavkách (což jsem si já myslela, že tedy budu! Ech, ten zemák). Zahradníci stříhají palmy uprostřed kruháčů. Škola otevírá a zavírá své brány jako kapr a hraje k tomu hudba. Byla u nás španělská kamarádka ze třídy. Ze záchodků zmizela cedulka Ženy, tak uvidím, co bude dál. Do přístavu vplouvají rybáři a snad už se zajdem podívat na ten rybí trh. Občas i prší. Na horách na obzoru se objevily bílé čepice. Někde tam se prý dá i lyžovat. Každé pondělí dávají v Lizzaranu tapas za polovic. Sklenku červeného – už to ani nemusíš vyslovit. 

Zrají mandarinky

A vykvetly mandloně v sadu.

… Mia