Z tvůrčí dílny III. Skicujeme. Když s námi snídají i chodí spát…

Člověk má nějakou představu, kudy se kniha vizuálně ponese. A teď se to protne s ilutrátorem a pak je to, jako když cepín kopne do zlatého grálu.

Vzniknou nějaké první obrázky a je to ono, ano, člověk to cítí, po zádech jemně probíhá elektrický had a tělo zalévají vlny radosti. Je to zkrátka ono.

A pak se to ponoří do práce, té hlubší a opravdové. Jde se vizuálně vystavět příběh. Ruch kolem ustoupí do pozadí, tlukot srdce se zpomalí a ilustrátor se propadá do příběhu. Postavy začínají promlouvat a naším úkolem je jim naslouchat a vtisknout jim na papíru tu správnou podobu.

V té fázi teď jsme. Socháme podobu postaviček.

Hledáme to, kým jsou i kým nejsou.

Z linek ničeho vystupují tvary nových bytostí, rodí se se vším všudy, se svojí historií a naturelem.

Ilustrovat knihu je náročná disciplína. O které nevíme zhola nic než to, k čemu jsme si intuitivně došly. A tak je to někdy krok kupředu a dva zpátky. Po tápání na začátku jsme pochopily, že musíme začít s postavičkami. A tak jsme teď v jejich zajetí. Musíme vědět, kdo jsou. Abychom je dokázaly namalovat, musíme je nejdřív dokonale poznat, procítit. Musíme se jimi stát. Chodí s námi spát i vstávat, nahlížejí nám do talíře při snídani a před skříní se točí v našich sukních.

A my je obhlížíme ze všech stran a prohmatáváme, ohýbáme do různých situací, prohlížíme ze všech úhlů jak koňští handlíři prohlížejí zuby svým favoritům.

Víme o nich všechno a oni o nás. Víme, jak vypadá každý jejich úsměv a záškubek smutku.

Víme, že tvoříme nový vesmír a budeme-li mít štěstí, že nás do toho svého vesmíru opravdu i vpustí…

Mia & Lucy