Z tvůrčí dílny II. První obrázky – hledat ilustrátora je jako hledat kabát na vlastní duši

Jak už jsem psala, na světě je rukopis nové knihy. Jmenuje se Solfánci a Sluneční královna. A teď tedy, aby se z něj stala kniha. Kniha. KNIHA. Voňavá. Co vás poblouzní a každou její stránku budete otáčet se zatajeným dechem.

Zažili jsme to už jednou s Indigovými pohádkami a chceme to zažít zas! Tehdy se vás – a to prosím pěkně v dřevních dobách crowdfundingu – přes tři sta usneslo, že si zasloužíme vaši podporu a způsobili jste, že kniha mohla vyjít. A máte ji rádi dodneška a my jsme vám za tu podporu nesmírně vděční, protože bez vás by to nemělo smysl a ani by to nešlo. Kniha musí mít čtenáře… A tak se zas po letech těším a jsem zvědavá, co vy na to, jak vás to bude bavit, jak vás to osloví…

Text je teď pod kuratelou editorek, tak k tomu se vrátím později (poněvadž hrubky). Dnes jsem tu s prvními ilustracemi.

Hledat ilustrátora je jako hledat kabát na vlastní duši.

Zdá se, že kabát jest nalezen – respektive, začal se už i šít. Oťukali jsme si jehly, osahali bavlnky, ozkoušeli ostrost pletacích jehlic, vyzkoušeli pevnost vřetýnka, prohlédli barevnost vlněných klubíček.

Předat text ilustrátorovi je jako svěřit čerstvě narozeného kojence do rukou cizinci a doufat, že z něj udělá čestného, rovného, spravedlivého a láskyplného člověka. Tak trochu blbost, že.

Ale tak nějak se to má s knihou, pokud si ji sami neumíte odilustrovat a příběh žije jenom ve vaší hlavě. Ono se to zdá jednoduché – je to v hlavě, tak to přeci jde dát na ten papír. Jenže ono ne. Ono se to vzpouzí a vůbec je to celé marné. Protože kdyby to bylo snadné, dělá to každý, jak pravý staré moudro. Ono to už přeci jen chce trochu té zručnosti. Trochu dost. Bože tolik! Vy můžete tak jedině zpovzdálí doufat. Že jste se nacítili, pochopili, že ty drobné nuance, na kterých přece tak šíleně záleží, vnímáte stejně…

Osud knihy je tak v rukách toho křehkého sepětí dvou duší, které se najdou a porozumí si.

Takže není divu, že hledání ilustrátora pro Solfánky bylo – dramatické. Solfánci, to je velký dobrodružný příběh odehrávající se ve vesmíru, který zachraňuje Sluneční královna před zkázou způsobenou Solfánky, což jsou mimochodem bytosti, které ten vesmír udržují svým zpěvem v harmonii… Celé je to o harmonii, rovnováze... Královna musí sestoupit po krajkovém žebříku až na Zem, kde záchranu vesmíru musí vybojovat na rozpínavém Králi Miříkovitého království… Takže je to i o strachu, sebeuvědomění, lásce...Zkrátka je to poměrně snové, hluboké, divoké i jemné.

Nakonec mám tu nejlepší snovou majstrovou ilustrátorku ze všech, léta ji obdivuju, skrze její postavy životem ladně kráčející, s originálním rukopisem, svébytným viděním a jasnou vizí. Rozdává svou tvorbou radost a nutí k zamyšlení. Nejde jí o líbivé pozlátko, věci propojuje a vdechuje jim druhý třetí, čtvrtý rozměr, pátý šestý sedmá plán… Léta chodí se svou kůží na trh, začínala od píky, dlouho tvořila při zaměstnání – a dnes ji lidé milují a dokonce i oni chodí s její kůží na trh a to doslova: dělá i návrhy tetování, která realizuje její muž. Její dílo je živé, nejživější v tom skutečném slova smyslu, tepou jím vlásečnice a proudí krev. Lidé se s ním spojují na celý život. Stejně jako teď Solfánci. Doufám, že i jimi bude proudit život, tepat krása a bude to zkrátka láska na celý život.

Naše ilustrátorka se jmenuje LUCY HUDEC aka BUMPKINOVA.

Děkuji Lucy, že jdete do toho!

Jste ta nejúžasnější ilustrátorka pod sluncem a tohle bude nejúžasnější kniha pod sluncem – a v celém vesmíru!

A vy, milí indigoví čtenáři, se máte na co těšit, bude to jízda a bude úžasná! Zveme vás k ní, buďte při tom!

S hlubokým poděkováním, těšením a třesením nedočkavostí,

Mia

PS1: Ha, trošku kecám, Lucy už je tak trochu osudový soulmate (a věříte, že jsme se nikdy nepotkaly naživo?). Ilustrovala v Indigových pohádkách Skřítka Kvítka, přeci. Tehdy ještě jako Lucy Hudec. To bude kabát, kabátek!