Vědět „za čím“ je důležitější než vědět „od čeho“

Ptám se sebe, zas a znova – proč nemáš nikde stání? A ty odpovědi „od čeho“ jsou přitom většinou jasnější než ty otázky „za čím„.

Opustili jsme byt, vrátili nájemní smlouvu, sbalili pár krabic a na střechu dali box – to je celé naše živobytí. Někdy mám pocit, že čím míň toho mám, tím míň toho chci. Geniální – škoda, že děti tuhle filosofii nesdílejí. Never mind.

Tak jsme zase jednou změnili bydlení, zase po dvou letech začínáme od nuly. Bože, ale je to tak boží! Možná že právě tuhletu nulu vždycky hledám, tohleto oproštění se od nánosů, které ke mě nepouštějí vzduch?

Vymanit se ze všeho, co jsme si upletli kolem sebe

Zase se jen opravdově nadechnout. Znovu a naostro. Ještě ostřeji! Asi tak, jako když se vylíhne dítě. Vše je tak pestré, krásné, vábivé. Tak moc to tady nejsme my – sebe jsme nechali v prochozených trasách tam někde doma, v otiscích na nábytku a v podpisu na smlouvě k elektřině.

Tady se můžeme vybudovat úplně znova

Otevření světu, vnímání, novým myšlenkám a napojení.

Opouštím známé a vydávám se do neznámého.

Nutím svůj mozek, aby se jak středověký tulák orientoval na cizím území a stejně jako on hledal jak místo pojmout, kudy do něj vniknout, jak poznat jeho zákonitosti, aby člověk nezemřel. Najdu ještě otevřenou večerku, abychom měli co pojíst? Cože, tady večerky nemáte? A jak to tady teda děláte?

Jako tulák ve středověku klepal na brány kláštera, protože věděl, že tam vždy najde dobrodiní v podobě vody, chleba a kavalce, utíkáme se do bezpečí benzínových pump, jejichž světla jako oázy přijímají člověka bez podmínek a s otevřenou náručí jako selka na prahu vítá z roboty přicházejícího muže.

Španělsko nás přijalo pravidelným tepem moře, teplem slunce a – víc nepotřebuji

Sžívání se s novým místem je jako dovolit si být Kryštofem Kolumbem ve svém vlastním životě, zapadat jako puzzlátko a s rozkoší říkat Bon Dia – nene, žádné Buenos Dias, tady jsme ve Valencii, víme. A objevovat, kam na dobré tapas, kam na dobré víno, a především odkud se poslouchají nejlíp vlny a studovat, kam moře dosáhne ráno, v poledne, večer… ššššš… šššššš…

A tak když teď stojím na břehu moře, cítím, že najednou moc dobře vím to „za čím“.

Sama za sebou.

S láskou,

Vaše Mia